Drahé štětky a já

Ačkoliv rozsahem nevelká, je tato výstava nemalá způsobenou škodou. Je to průřez některými průšvihy a nedopatřeními během 14 let mého podnikání. Zároveň je ukázkou mé neutuchající snahy po zbohatnutí. Výsledky snažení můžete posoudit sami: podnikám stále a na zbohatnutí stále trpělivě čekám. Na výstavě se setkáte se štětkami, které se zapsaly negativně do historie mého konání, ať již v pracovním či jiném poměru. Příhody se štětkami jsou jen mírně upraveny, jména i místa mohou být pozměněny. Přeji Vám bohatý, příp. i kulturní zážitek z této malé výstavy.


EXPONÁT č. 1

S touto štětkou jsme natřeli 1800 m2 fasády. Tím jsme si vydělali asi 60 000 Kč. Práci platila nadnárodní firma (majitel z Čech, druhý z Alžíru a třetí z Kalifornie). Při předávání díla se zjiístilo, že požadovaný odstín D 2026 byl zaměněn za D 2126, tj. místo okrově žluté byla fasáda zeleno šedá. Osobním přístupem k vedoucím pracovníkům firmy se podařilo tento drobný nedostatek uvést na správnou míru, tzn. vysvětlili jsme, že zelenošedá barva objektu velice sluší.

Tímto velice děkuji sekretářce ředitele firmy, kterou z pochopitelných důvodů nejmenuji.

Poznámka:

Té sekretářce jsem hodně slíbil.

Poznámka k poznámce:

Štěstí, že mezi námi existují lidé, kterým stačí, že jim něco slíbíte.

EXPONÁT č. 2

Při natírání fasády školy na Vinohradech nám štětka namočená do silikátové barvy s krásným odstínem okru spadla z asi 18 m výšky na luxusní automobil BMW člena diplomatického sboru nejmenované země z rovníkové Afriky. Při té příležitosti jsme zjistili, že ačkoliv neuměl sestavit ani jednoduchou větu česky, znal pozoruhodně široké spektrum nadávek jak v češtině, tak i v několika dalších jazycích. Na očištění svého auta (seškrábání zbytků barvy z kapoty) nám zapůjčil několik telefonních karet, které si poté u nás zapomněl.

Za několik dnů jsme si v denním tisku přečetli, že ČSFR nebude stavět cukrovar v Africe, zakázku získalo Rumunsko, což jistě byla asi možná náhoda, která s tímto případem nemá nic společného.

EXPONÁT č. 3

Ani nátěr fasády Paláce Kinských na Staroměstském náměstí se neobešel bez mezinárodního incidentu, Franc Kafka by se jistě divil,do čeho se s námi dostal. Skupina zvídavých japonských turistů, pravděpodobně stavebního zaměření, podlezla zábrany okolo lešení / zlé jazyky tvrdí, že nic nepodlezli, ale že zkrátka parametry středoevropských zábran jim umožnily projít bez omezení / To by však nic nebylo nebýt jedné zákeřné a nebojím se to říci, rasisticky naladěné štětky, která v jediném okamžiku postříkala celou japonskou výpravu i s doprovodem. Incident gradoval tím, že vzhledem k jisté jazykové bariéře jsme si na lešení mysleli, že ony výkřiky jsou projevem nadšení nad architekturou i uznáním naší nelehké práce.

Nebyly.

Naštěstí se vše vysvětlilo a průvodce japonské výpravy zaplatil pořádkovou pokutu 100 Kč příslušníku městské policie za nerespektování zákazu pohybu na staveništi.

Po odchodu japonského průvodce příslušník policie prohlásil, že: "Říkali nám, učte se alespoň jeden světový jazyk, abyste se domluvili. Ten primitiv znal čtyři světové jazyky, ale stejně se nedomluvil. Nerozuměl mi ani slovo."

EXPONÁT č. 4

V začátcích podnikání jsem bral téměř každou práci a tak jsem se dostal i k vymetání komínu. Jedna paní mě prosila a prosila, až uprosila. Komín jsem řádně protáhl dvakrát, aby mě nepomluvila. Jenže ouha!, komín netáhl a netáhl. Vyčistil jsem i roury u kotle, nic však nepomáhalo. Nakonec jsem se pokusil komín trochu nahřát zapáleným papírem. A ejhle!, již po šestém pokusu mi ty saze v komínu nakonec chytly.

Ještě dnes pamětníci v Jiřině si vyprávějí o havárii v Kovohutích ve slévárně a že se to tam podařilo pěkně ututlat. Černé mastné saze byly všude a nikdo nevěděl, odkud se vzaly.

Já ani paní jsme se z pochopitelných důvodů k ničemu nepřiznali, což tímto napravuji a dodatečně se omlouvám.

EXPONÁT č. 5

Tapetářská štětka byla svědkem mé záliby dělat více věcí najednou a zároveň při mém sklonu k zapomínání, co bylo před 5 minutami, co ráno a co před týdnem mě souhra okolností postavila před vážný problém.

Tapetoval jsem kuchyň jako překvapení pro manželku / svojí /. Tapety jsem nastříhal, natřel lepidlem a čekal, až se dokonale provlhčí. Protože jsem dostal v kuchyni, v tom vedru a stísněném prostoru, žízeň, rozhodl jsem se, že si skočím pro jedno. Jak to dopadlo, asi tušíte. Po návratu domů jsem překvapeně zíral na dokonale ztvrdlé tapety, štětku i vlastní ženu.

Že mne nepochválila za výsledek, chápu, ale za snahu jsem měl dostat alespoň pár bodů.

Nedostal.

Naopak, body mi odebrala, a dlouho jsem se musel snažit.

EXPONÁT č. 6

Text byl autocenzurován

EXPONÁT č. 7 (vpravo dole bez čísla)

Tento příběh je smutný, proto byl zařazen na konec. Před a při natáčení poředu Přemka Podlahy Receptář prima nápadů na zahradě manželů Pacákových jsem usilovně pracoval na dokončování drobných nedodělků z minula, a při té příležitosti si televizní štáb zkoušel nanečisto záběry, osvětlení i zvuk, ale mě to nikdo neřekl. Myslel jsem, že si chtějí natočit i mě a předstíral, že televizi nevnímám, ale pracoval jsem tak, abych byl ke kameře otočen vždy svou krásnější stranou a aby má práce vypadala spíše jako hra, kterou dělám pro své potěšení a v podstatě jen tak mimochodem jsem naznačoval svou genialitu.

Televizní autoři jsou však necitliví k jemným náznakům, teď již to vím. Televize chce víc než náznak. Ve výsledném sestřihu natočených záběrů jsem se neobjevil, což chápu, je to svobodné rozhodnutí autorů. Co však nechápu je to, že na konci celé reportáže se na hromadě kamení objevila má zednická štětka, nota bene hodně opotřebovaná, a to ještě v detailu a navíc nepoměrně dlouhém. Co tím chtěli autoři říci, nechápu, a uvažuji o soudním řešení celého případu.

Vždyť ta štětka je v tom nevinně, milí autoři!

Drahé štětky a já, sobota 11.9. 2004